„Kultura a umění tu byli dřív než kapitalismus, feudalismus, komunismus nebo socialismus. Bez kultury bychom nejen žít neuměli, ale vůbec bychom nežili,“ hovorí pre náš portál riaditeľ pražského Národního divadla Jan Burian.
Pán Burian, aká je momentálne situácia v Česku ohľadom fungovania kultúry? Pýtam sa v súvislosti so Slovenskom, pretože u nás sa zrejme nedočkáme podobnej, mohutnej podpory kultúry. Máme síce dostatok iniciátorov, napríklad vznikla aj Hudobná Únia Slovenska, ktorá zastupuje najmä nezriadenú kultúru, no zdá sa, že druhá strana akoby ju nemala vôľu počúvať a pomoc prichádza až po roku. Sledujete situáciu na Slovensku a v okolitých krajinách?
Situaci v okolních zemích sledujeme. Každý se snaží si s touto těžkou situací poradit. A hledá i poučení u sousedů. Nakonec je to ale na nás a z dlouhodobějšího hlediska je to dobře. Všichni se dozvíme, jak schopné máme vlády, jak ukázněné a zodpovědné občany a jestli umělci mají dostatek víry v hlubší smysl své činnosti.
Kultúra je segment, ktorý bol veľmi tvrdo postihnutý a európske krajiny si to uvedomujú, aj preto mnohé vyspelé krajiny „lejú“ práve do kultúry desiatky miliónov. Aj Česko už vyhlásilo tretiu pomoc – prvý balíček bol schválený v apríli, ďalší v lete a aktuálne sa chystá ďalší. Prečo je podľa Vás správne a potrebné investovať do zriaďovanej aj nezriaďovanej kultúry?
Jsme nejpostiženějším sektorem společně s dalšími službami. Kultura a umění jsou zdroj i základ naší identity. Nebudeme-li do nich inestovat, ztratíme sebe sama.
Mal by sa štát postarať aj o umelcov na voľnej nohe? Mal by im v čase pandémie pomôcť, keď nemôžu vykonávať svoje aktivity?
Rozhodně ano. V ČR to řešíme formou stipendií v rámci programu Covid kultura 2 a 3. Zaměstnanci ND pomáhají tyto žádosti vyhodnocovat.
Myslíte si, že sme spravili pre kultúru dosť? Pýtam sa v nasledujúcej súvislosti: paradoxne, ešte počas obdobia, keď mali v Česku aj na Slovensku divadlá a koncertné sály neprístupné pre publikum, vo Viedni to dokázali: otestovali celý orchester aj zbor, samozrejme, všetci mali negatívne výsledky, v publiku sedeli počas celého koncertu ľudia v šachovnicovom sedení, v rúškach. Prečo sme takéto niečo nedokázali zrealizovať v našich podmienkach?
V ND testujeme všechny zaměstnance pravidelně a pokračujeme v přípravách nového programu i nových inscenací. Jde tu o rozdílné názory epidemiologů. Uzavřeli jsme divadla s odůvodněním, že tím snížíme mobilitu obyvatel a tudíž i šíření infekce. Nezdá se, že by to moc fungovalo. Ale nechme to na lidech, kteří věci rozumí. A kteří koneckonců budou ze svých rozhodnutí skládat účty.
Ako vidíte súčasnú dobu? Česko ani Slovensko nemajú najlepšie čísla, čo sa týka infikovaných… Ste optimista? Myslíte si, že príde lepšia doba, kultúra sa otrasie v základoch a ľudia sa opäť vrátia do divadla? Nebudú mať strach?
Divadlo přežilo fašismus, komunismus i nejrůznější ekonomické a finanční krize. Přežije i covid. A věřím, že se společně s hospodářstvím zotaví poměrně rychle.
Myslím však, že bychom měli všichni více pracovat na strategiích pro toto zotavení a vědět, jakými nástroji kulturu a společnost podpoříme. Třeba přijde doba, kdy si uvědomíme, že nestačí jen přímá finanční podpora, ale že je potřeba také podpora nepřímá, změny v legislativě a reforma všeho, co nám překáží v efektivním hospodaření nebo svobodné tvorbě. Každá krize je zároveň výzva a příležitost.
Zdá sa, že v Česku – aspoň podľa (v poradí už tretej) vládnej pomoci a koncertu na podporu kultúry, si uvedomujete, že pre ľudí je tento segment dôležitý. Je pre národ, jeho dedičstvo, sebareflexiu, inteligenciu a rozvoj dôležitá kultúra? Vedeli by sme bez nej žiť?
Česká společnost hledala svou moderní identitu prostřednictvím kultury. Národní divadlo je symbol obnovení naší kultury a bylo v tomto smyslu jedním z nejdůležitějších impulzů, který nás dovedl k vlastnímu státu. Kultura a umění tu byli dřív než kapitalismus, feudalismus, komunismus nebo socialismus. Bez kultury bychom nejen žít neuměli, ale vůbec bychom nežili.
Zhovárala sa Zuzana Vachová
Zdroj foto: Národní divadlo
