„Je to zcela nadčasová hudba, velká radost a motivace z každé jeho skladby, je skvělé, že se dnes z jeho díla může radovat kdokoli a kdekoli na světě,“ hovorí o diele Johanna Sebastiana Bacha český organista Přemysl Kšica, ktorý vystúpi na Medzinárodnom organovom festivale Ivana Sokola.
Začnime tento rozhovor menej tradične. V súvislosti s Vašou interpretáciou sa skloňuje pokora. Ako ju chápete Vy? Ide o úctu k dielu, ktorú interpret prejavuje voči autorovi? Teda rešpekt? Alebo ide o vyjadrenie hodnoty ľudskej, ktorá charakterizuje osobnosť človeka?
Pokoru chápu jako snahu o co největší pravdivost. Jistě je vždy na místě úcta k danému dílu, úcta k autorovi.
Umelci vo všeobecnosti by mali byť pokorní, často však vídame opak, následkom čoho sa dielo (ale i zážitok poslucháča) mení. Jedna vec je individuálny prístup k dielu, rozpoznateľný štýl interpretácie, ďalšia spomínaná úcta k dielu, rešpektovanie a poznanie histórie. Ako pristupujete k naštudovaniu hudobných diel Vy?
Při studium varhanních skladeb přirozeně řeším technickou stránku, dosažení jakéhosi ideálního tempa, potřebnou artikulaci, agogiku, stylovou registraci, též je jistě dobré se dozvědět co nejvíce okolností o vzniku díla a o životě autora. Pak může být asi jisté pokušení vnést do interpretace příliš mnoho vlastního já, tedy je asi zapotřebí být na pozoru, kdy člověk má svou interpratací dané věci posloužit, aby se co nejlépe uskutečnila a kdy by třeba interpret mohl dané dílo použít spíše k jakési sebeoslavě.
Pri organistoch možno často pozorovať tento v súčasnosti málo preferovaný „úkaz“ – pokoru. Môže to, podľa Vás, plynúť aj z charakteru a zamerania organového repertoáru?
Myslím, že převážná většina varhanní literatury, vznikla na poli chrámové hudby, tedy v prostředí kde by pokora měla být na prvním místě.
Poďme už ku koncertom, na ktorých sa predstavíte na Medzinárodnom organovom festivale Ivana Sokola. Váš prvý koncert bude v Rimavskej sobote, 15. septembra v Kostole sv. Jána Krstiteľa. V duchu tradície, ktorú dramaturgia festivalu dodržiava a priania slávneho organistu Ivana Sokola, sú každý rok uvádzané koncerty zamerané výlučne na dielo Johanna Sebastiana Bacha. Cieľom je uviesť jeho kompletnú organovú tvorbu. Čo hovoríte na túto myšlienku?
Myslím, že je to vynikající počin. Jak říká jeden můj dlouholetý spoluhráč, vynikající skladatel a trumpetista Jiří Pohnán: „Bach je nejvíc…“.
Čím je Bach – už stáročia pre organistov inšpirujúci?
Je to zcela nadčasová hudba, velká radost a motivace z každé jeho skladby, je skvělé, že se dnes z jeho díla může radovat kdokoli a kdekoli na světě.
A ako jeho tvorba (nielen organová, no celé jeho dielo) ovplyvnila smerovanie a vývoj európskej hudby?
Asi tak moc, že to ani nelze slovy vyjádřit.
V Kostole sv. Jána Krstiteľa v Rimavskej Sobote uvediete Bachovo dielo – koncert otvoríte Prelúdiom in C BWV 545/1. Dobre temperovaný klavír – to akosi prirodzene patrí k prvej asociácii, keď uvažujeme o diele tohto skladateľa. Sú to diela sofistikované, vyžadujú od interpreta mimoriadne schopnosti virtuózneho hrania. Aké je toto prelúdium – z pohľadu vedenia hlasov, čistej tóniny C dur, atmosféry? Dokáže potrápiť organistov?
Preludium C dur BWV je vrcholný tzv. „velký“ Bach ze závěrečného tzv. „lipského období“. Z hlediska délky to není Preludium z těch největších, ale obsahově je velkolepé.
Mnohí interpreti chápu prelúdiá a fúgy ako povinné cvičenia, takže často sú ich prístupy technického, akademického charakteru. Zabúda sa na hudobný, emocionálny rozmer, tvorbu ozdôb. Ako k nim pristupujete Vy?
Je zde velký kontrast jednotlivých děl, je zde jistě i velké množství číselné symboliky a mnohá témata a motivy mají rozmanité významy, něco je více probádané, někde se jen domníváme.
Pri vypočutí si nahrávok Prelúdia a fúgy č. 1 zistíme, že značne sa líšia prístupy interpretov, čo sa týka voľby tempa. Prvá časť je niekedy v neúnosne rýchlom tempe, no zároveň sa zdôrazní zmena tempa vo Fúge. Ako k skladbe pristupujete Vy?
Vždy u jakési ideální interpretace jde o vystižení ideální míry všech složek interpretace. Tedy i míra tempa, asi jistě tempo Preludia nepřehnat, i když je živější, než fuga. Avšak ani fugu nehrát příliš pomalu, aby nepůsobila nudným dojmem.
Spomínajúc prelúdiá a fúgy, mnohí organisti sa pri interpretácii snažia, aby dosiahli obdobný dozvuk ako v chrámoch a kaplnkách, v ktorých kedysi pôsobil ako organista a diela tam aj vznikali diela (v Arnstadte, Mühlhausene, Weimare). Prečo je práve akustika (samozrejme, okrem hudobného nástroja), taká kľúčová?
Říká se, že krása varhanního zvuku je až ze dvou třetin utvářena akustikou. I ne moc pěkné varhany mohou znít docela obstojně ve vynikající akustice a naopak velmi pěkné varhany v suché akustice nemusí dobře zvukově vyniknout.
Pred odznením Fúgy in C zaznie Trio super Wir Christenleut habn jetzund Freud BWV 710. Témou koncertu je Vianočná tvorba Bacha, ide o starú nemeckú vianočnú pieseň, ktorú Bach využil v kantátach či chorálových prelúdiách. Aké sú špecifiká tejto skladby? Kde počujeme jej ústrednú melódiu?
V této triové stylizaci svěřil J. S. Bach citaci chorální melodie v augmentaci pedálu, tedy basové klaviatuře, avšak v ideálním případě nikoli s užitím nejhlubších basových registrů, ale lépe třeba na osmistopý jazykový registr, je-li v nástroji přítomen.
Poďme k ďalšiemu programu. Budete interpretovať aj chorály z Neumeisterskej zbierky, v ktorých sa rieši otázka Bachovho autorstva. Čím sú charakteristické?
V posledních několika desetiletích jsme svědky, že se u mnohých děl J. S. Bacha jeho autorství zpochybňuje (např. 8 malých Preludií a fug, Toccata a fuga d moll BWV 565, Fuga c moll BWV 546 atd.). Asi by nás to jako interprety nemělo vést k tomu, že bychom tyto skladby méně hráli, i tak se jedná o velmi kvalitní díla. Chorály z Neumeisterské sbírky jsou v navzájem kontrastních stylizacích a ukazují možnosti rozmanitých způsobů práce s cantem firmem.
Pastorále siaha formou až k gregoriánskemu chorálu, no to Bachovo je výnimočné, spája rôzne štýly európskej hudby. Ako sa v ňom prejavuje taliansky, nemecký štýl barokovej hudby, je to pieta, lyrika, ale dielo je najmä špecifické zvukovo. Pre mňa osobne je to výnimočné dielo (čo pri Bachovi asi nie je novinka, no predsa, ten pokoj a krása, je azda s ničím neporovnateľná). Čím je výnimočné pre Vás?
Myslím, že ve Vaší otázce je již vše vyjádřené. Snad ještě stojí za zmínku, že se jedná varhanní skladbu, kde je minimální užití pedálu (basové klaviatury), tedy lze toto dílo interpretovat i na dobové nástroje nalézající se v našich zemích, které mají tzv. „krátkou“ spodní oktávu. Většinu díla J.S. Bacha na tyto nástroje realizovat nelze.
Poďme k ďalšiemu koncertu. Vystúpite aj pre košické publikum v Kostole sv. Košických mučeníkov. Začnime od záverečného čísla, aby sme na Bacha nadviazali. Max Reger a jeho Fantasie und Fuge über B-A-C-H op. 46. V diele tohto skladateľa je potrebné objaviť emocionálnu hĺbku a jeho obsah, často skrytý. Aká bola Vaša cesta k spoznávaniu diela Maxa Regera?
Max Reger velmi ctil a následoval J. S. Bacha, jeho způsoby kontrapunktické práce se inspiroval a sloučil toto poselství s vrcholnou romantickou harmonií, technický pokrok a možnosti pozdně romantických varhan vytěžil do největšího maxima. V jeho době se jednalo o nejtěžší varhanní skladby vůbec. K jeho dílu je jistě třeba si postupně najít cestu, ale jedná se o obrovskou hloubku.
Koncert sa však začne dielom francúzskeho barokového autora – Nicolasa de Grigny. Aj keď zomrel v mladom veku, zanechal po sebe organové dielo, ktoré je dodnes s obľubou hrávané. Je to hudba plná rozmanitosti, bohatého zvuku, no tiež kontrastných, kontemplatívnych plôch. Predstavíte jeho dielo, ktoré zaznie vo Vašej interpretácii?
Jedná se o několik kontrastních varhanních stylizací, které zpracovávají gregoriánský mariánský hymnus „Ave Maris Stella“. Typické pro tento druh staré francouzské hudby je velmi velké množství ozdob, též osobitá podoba kontrapunktického vedení hlasů a specifické zvukové nároky na registraci.
Jistě stojí za zmínku, že i mladý J. S. Bach byl tímto dílem zásadněji inspirován.
Od Bacha zaznie jeho ďalšie Prelúdium a fúgu e mol – tento kus, vytvorený v Lipskom období, označujú za jedno z jeho z najkomplikovanejších diel. Mnohí v ňom vidia paralely s Wagnerovým Parsifalom, iní ho označujú za dvojdielnu symfóniu. Čo pre Vás predstavuje toto dielo z interpretačného hľadiska?
Je to pro mě jeden z nejmajestátnějších tzv. „velkých varhanních Bachů“, dílo slučující mimořádnou hloubku i virtuozitu.
Po skladbe českého virtuóza, skladateľa a pedagóga Bedřicha Antonína Wiedermanna ste nesiahli po prvýkrát. Aký je Váš vzťah k tomuto skladateľovi, akú skladbu ste zvolili tentoraz?
Díky náročné práci prof. Josefa Popelky je celé jeho varhanní dílo již vydané, tedy teprve relativně krátký čas se můžeme s kopletním dílem B. A. Wiedermanna seznamovat. Lze sledovat velký kontrast jednotlivých děl, výjimečnou nápaditost témat a stylizací i jakýsi postupný stylový vývoj od téměř ještě čistě romantické hudby (Toccata a fuga f moll) až po disonantnější soudobější hudební jazyk (Impetuoso). Na koncertě v Košicích zazní meditativní, místy až mysteriózní, Notturno z náročného období druhé světové války.
Improvizácia je témou tohtoročného workshopu festivalu MOFIS. Aké zastáva miesto v súčasnosti v organovej interpretácii? Myslím tým aj kontext s dobou minulou, keď bolo automatické, že každý organista bol vynikajúcim improvizátorom…
Dnes se asi improvizaci nevěnuje zdaleka každý varhaník, avšak pro každého to může být určitá výzva, zkusit trochu improvizaci rozvíjet, jak říkával legendární varhanní improvizátor, prof. Jaroslav Vodrážka: „Alespoň pět minut denně…“.
Organistom ako jediným ostal povinný predmet na umeleckých školách improvizácia. Prečo je taká dôležitá?
Osvobozuje nás, že dovedeme hrát i bez předem připravených not, vyplníme hudbou potřebný čas (při liturgii, při jakémkoli jiném obřadu, či při koncertě). Můžeme zkusit jistým citem vystihnout určitou jediněčnost daného okamžiku, což nějaká konkrétní skladba nemusí vždy ideálně splnit.
V časoch baroka, ale aj neskorších obdobiach európskej hudby patrili skladatelia a hudobníci k výnimočným improvizátorom, a teraz nehovoríme o organe, ale vo všeobecnosti. V 20. storočí sa však vytratila, obrazne povedané, čo dnes nie je zapísané v notách, akoby ani neexistovalo. Prečo myslíte, že táto skutočnosť v hudbe nastala?
Možná není dost těch osob, od kterých bychom mohli toto umění čerpat. Též možná ne všichni správně vždy pochopí, že mají od někoho tím způsobem čerpat, že ho třeba nějaký čas pozorují, poslouchají a jakoby určitý způsob konání od něho „nasají“. Jak říkával prof. B. A. Wiedermann: „Dobrý žák je dobrá opice…“.
A záverom civilnejšia otázka: MOFIS sa teší veľkej obľube publika, či už v Košiciach alebo aj okolitých mestách, kde sa organizuje. Tešíte sa na koncerty? Aké posolstvo chcete odovzdať publiku?
Těším se velmi na oba koncerty, na jistě milé publikum, na krásné chrámové prostory, na nástroje přední slovenské varhanářské firmy Biess. Poselství publiku bude nonverbální, prostřednictvím varhanní hudby, která se na koncertech zpřítomní.
Zhovárala sa Zuzana Vachová
Foto: ksica.cz, Wikipedia: Autor: Martin Davídek – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=46584828
