„Každé „pravdivé“ divadlo je náročné. Naše představení preferuje souhru a komplexní týmové herectví,“ hovorí Michael Tarant, režisér dramatického spracovania zbierky klasických balád Kytice od Karla Jaromíra Erbena, ktoré Metropolitní divadlo Praha uvedie na festivale Pro musica nostra.
Metropolitní divadlo Praha sa už o pár dní predstaví na festivale Pro musica nostra. Vašu slovenskú „šnúru“ začnete na východnom Slovensku – v Zborove v Kostole sv. Žofie, následne sa presuniete do Synagógy v Bytči a napokon uvediete Erbenove Kytice v úžasnom priestore, ktorý dokáže prijať moderné i klasické inscenácie či koncerty– zrekonštruovanej Elektrárni v Piešťanoch. Ste s týmito priestormi oboznámení a myslíte si, že bude inscenácia tejto literárnej klasicky dobre fungovať?
My jsme inscenaci nesměřovali na konkrétní prostory, ale na diváky, pro něž jsme Kytici odehráli více než stokrát. Představení vždy modifikujeme též na prostředí…v němž se má uskutečnit.
Festival je prioritne zameraný na hudbu, preto ma prekvapilo, že sa na ňom objaví divadelný súbor. Kytice sú však špecifickým dielom – vždy, keď sa o ňom hovorí, spomeniem si na film z roku 2000 F. A. Brabca. Kameraman a režisér nakrútil Kytice ako silne výtvarne štylizované dielo, jeho dominantou je teda vizuálna zložka, no ani hudba Jiráska nezaostáva. Dodnes sa mi niektoré scény vizuálne dokážu zhmotniť a pritom, od nakrútenia filmu už ubehli slušné roky. Len tak pre zaujímavosť – videli ste Brabcov film? Respektíve, čo bolo vašou hlavnou inšpiráciou?
Film jsem viděl. Mluví filmovým jazykem. Divadlo zas má schopnost vytvořit divadelní obraz. Inspirací pro mne vždy je svět autora. Erben v tomto případě sugestivně zpracovává nejen mýty české, ale i slovanské, skandinávské, anglosaské…evropské. V tom je jeho dílo nadčasové, provokující a inspirativní.
Dramatizovaná verzia Erbenových Kytíc Micharla Taranta stvárňuje desať balád, medzi inými Kytice, Vodník, Holoubek, Polednice, Zlatý kolovrat či Svatební košile. Tarant vytvoril súvislý sled týchto balád, bez prestávky a spojítkom sa mu stala práve hudba. Keď som si v programe prezrela, aké skladby použil, už ten zoznam je veľkolepý a plný poézie. Bol zámer spraviť moderné pohybové divadlo s dôrazom na hudbu?
Ano. Hudba je život. Proud. Nositelem pocitů, atmosfér. Je i divadelní „přírodou“.
Nedávno zesnulý psychiatr Cyril Hoschl před smrtí prohlásil, že má často větší výpovědní hodnotu než slovo. Velmi se s jeho názorem ztotožňuji.
Kytice pracujú s motívmi viny, trestu a vykúpenia. Dostať tieto zásadné morálne imperatívy do divadla nie je jednoduché, a najmä súčasnými vyjadrovacími prostriedkami. AK teda nechceme, aby vyznel odkaz prvoplánovo a lapidárne. Ako si s tým poradili tvorcovia?
To nechám na posouzení diváků.
V hereckom obsadení uvidíme mená ako Michal Dadura, Kristýna Ševčíková, Dana Bartůňková, Jan Pospíšil, Jindřich Hrdý, Sabina Valová a Valentina Mara. Čo pri naštudovaní diela a stvárnení odkazu inscenácie bolo z hereckého hľadiska náročné? Aj s prihliadnutím na odkaz diela a tiež pohybovú zložku inscenácie…
Každé „pravdivé“ divadlo je náročné. Naše představení preferuje souhru a komplexní týmové herectví.
Zaujalo ma, že okrem reprodukovanej hudby využívate aj živú hudbu. To je v dnešnej dobe celkom luxus! Prinesiete túto verziu aj na Slovensko? Aké sú to diela, ktoré znejú naživo?
Nechte se, prosím, překvapit.
Mnohé z balád Erbena si vyžadujú dosiahnutie sugestívnej atmosféry a mystiky. V Brabcovom ponímaní, ako sme spomenuli, to bola silná výtvarná zložka. Ako ste tieto výrazové kritériá dosiahli v divadelnom spracovaní?
Nerad předem rozebírám své inscenace. Nechme, prosím, diváky, aby si sami vytvořili názor…
Každý z tvorcov, ktorý pracuje s určitou predlohou, má ten istý cieľ: pozrieť sa na dielo svojím pohľadom, novým pohľadom (ak sa dá súčasným, nie spiatočníckym – to je asi tá najhoršia varianta, ktorá sa môže prihodiť inscenácii, aj nám, divákom). Je však pritom dôležitý rešpekt voči autorovi. Myslíte si, že práve moderné divadlo má ten potenciál, aby dosiahol túto „novosť“ a zároveň nepoškvrnil predlohu?
Moderní divadlo je jako les…amazonský prales je jiný – než severská tundra. Belánské Tatry jsou nepodobné Bialowiežskému pralesu či Šumavskému lesnímu moři. Do všech vstupujeme s úžasem. Pokorou. Odvahou… Moderní umění dává podobně nekonečnou možnost postihovat velikost a slávu svobodného života. Jeho bolest i krásu. Jeho rizika… Podstatné je, aby bylo pravdivé. Obsahovalo lásku.
Ja osobne som fanúšik moderného, výrazového divadla, myslím si, že pohybová zložka ho dokáže významne obohatiť, tak isto aj hudba, pokiaľ to nie je len scénická výplň. Z tohto pohľadu – dočkáme sa na Slovensku progresívnej, súčasnej inscenácie, no zároveň podčiarkujúcu poetiku Erbenových Kytíc?
Dejte se překvapit…
Obligátna otázka na záver: tešíte sa k nám na Slovensko? Aj bez ohľadu na to, čo sa u nás deje, aké sú v súčasnosti reáli, aké problémy v kultúre?
Problémy v našich zemích – bojujících se zátěží minulosti jsou obdobné. Pro mne Slovensko vždy bylo a bude druhou vlastí. Podobnou a přece tak svébytnou. O to přitažlivější.
Zhovárala sa Zuzana Vachová
Zdroj foto: Metropolitní divadlo Praha
